Trailcamp UTMB

Zdroj: rungo.idnes.cz | 22. září 2018 | Autor: Ondřej Pavlů

Je leden 2018, většina lidí zrovna řeší plány na zimní radovánky. Já řeším registraci na běžecký kemp na konci léta. V propozicích je psáno, že kemp je určen jak pro dobrého běžce, tak i pro středně zkušeného hobíka. Pro jistotu zasílám e-mail s absolvovanými závody organizátorovi a dostávám kladnou odpověď: „Pojeď, to v pohodě zvládneš.“ Abychom si rozuměli, jedná se o zájezd, jehož cílem je uběhnout sto sedmdesát kilometrů v pěti dnech v Alpách. Žádné Polabí! Rovinky nebudou, asfalt leda na fotce. Zdroj: https://rungo.idnes.cz/utmb-trailcamp-trenink-na-ultra-dnz-/behani.aspx?c=A180919_104923_behani_onr

Je srpen 2018 a já s obřím kufrem plným běžeckých svršků a bot vyhlížím podobnou sortu bláznů na místě srazu. Náš autobus se dostavil, můžeme jet. Jedu sám, jako kdysi na dětský tábor, a tak v průběhu cesty občas vzpomínám na ty bojovky, bobříky odvahy a noční pochody, kterými jsme jako děti kdysi prošli.

Hned první noční bojovka nás čeká v Chamonix v kempu. Jsme rozděleni po čtyřech do stanů a naším úkolem je si obydlí postavit. Spíme tu jen první noc, zítra se vybíhá. „V devět ráno mějte sbaleno, ať se můžeme přesunout na start a vyběhnout.“ Tak zní první pokyny. Celému kempu šéfuje Honza. Už zmíněný finisher UTMB 2016. Říďa nebo taky náčelník má při ruce dva mistry kuchyně – Kubu a Markétku a celkem tři ambasadory. To jsou lidé, kteří se o nás budou starat při běhu. Zuzka, Vlastík a Michal jsou zkušení sportovci. Navíc mají chytré hodinky, telefony a chytré řeči, tak snad nikde nezabloudíme.

První ráno na kempu a vlastně každé další ráno je ve znamení balení stanů, osobních věcí a snídaně. Jelikož tuhle dovolenou pořádají „běžci pro běžce“, je jídelníček přizpůsoben dlouhému pobytu v přírodě a obrovskému výdeji energie. Denně je pro nás připravená sladká kaše s jablky, rozinkami, kokosem, oříšky. Chleby se šunkou, sýrem doplňuje ovoce a energetické tyčinky. Máme zajištěnou polopenzi, takže v cíli na nás bude čekat opět jídlo, rizoto, kuskus, těstoviny, steaky se salátem a vždy polévka. Po cestě se musí každý zařídit z vlastních zásob nebo nákupem potravin na horských chatách....

Začínáme
První etapa měří 31 kilometrů s převýšením 1525 metrů. Startujeme přímo v centru Chamonix pod startovní bránou UTMB závodu. Ve vzduchu je cítit nadšení celé té běžecké party. Jdeme na to! Z centra města se běží asi osm kilometrů docela po rovině přes Les Houches, následuje výšlap na první kopec Le Délevret do 1 800 metrů nad mořem. I když je v plánu, že se rozdělíme na tři skupiny podle rychlosti a zdatnosti, první den běžíme ještě docela kompaktně a všichni spolu. Vrcholky kopců jsou zahalené v mlze, proto si mnohdy ani neuvědomujeme, co nás ještě čeká. Hory mají i tak ohromné kouzlo. Trochu poprchává, ale nálada je výborná.

První etapa končí ve vesnici Les Contamines. Jsme všichni, bereme útokem sprchy a malý červený stan „coctail bar“, kde se podává večeře. Za první den jsme se trochu stihli poznat a tak zjišťuju, že celá parta třiceti běžců je neskutečně různorodá – ajťák, úředník, veterináři, doktor, učitelka, dělník. Věkově jsme rozkročeni od 30 do 60 let. Hory se totiž neptají „kolik je ti let“, ale „kolik máš nastoupáno“. Mám fakt radost, že trailcamp je pro všechny. Moje počáteční obavy, že nebudu stíhat, jsou pryč.

Druhá etapa má přívlastek královská
Sedmačtyřicet kilometrů a 3 013 metrů převýšení. V noci pršelo a my se v 5:30 budíme a balíme mokré stany. Následuje snídaně a v 7:00 už jsme připraveni na startovní fotku a vyrážíme bojovat s tratí. Tady už se vytvořily skupinky. Někdo to víc žene, někdo víc vychutnává trasu. Hned z rána nás zahřeje asi třináctikilometrový výšlap na Croix du Bonhomme do 2 400 metrů nad mořem, kde se dopoledne ještě leskne na slunci malý poprašek sněhu.

Následuje magický a náročný seběh do Les Chapieux. Tady mohutně občerstvujeme, jelikož to těžší má teprve přijít. Naštěstí nám přeje počasí, takže výšlap na Col de la Seigne (2 516 metrů) vnímám jako takový pěkný výlet. Následuje nejvyšší bod celého UTMB Col des Pyramides Calcaires (2 565 metrů). Počasí vydrželo a my můžeme s otevřenou pusou hledět na samotný vrchol Mont Blancu. V životě jsem nevystoupal výš!

Po stoupání musí logicky přijít klesání – tentokrát kamenité a obtížné do Lac Combal. Tady mě potěší dvě věci, cestou dolů je hospoda (rovná se „pivo a rychle“) a následuje běhatelná pasáž aspoň tři kilometry po rovině. S heslem „rovného po málu“ utíkáme chvílemi v tempu 4:40/km. Cedule s nápisem Courmayeur 4 hodiny 10 minut nevěstí nic lehkého.

Poslední kopec už trochu trpím a ze závěrečného 10 kilometrů dlouhého seběhu do Courmayeuru si pamatuju jen to, že jsem Zuzce stále opakoval, že jsem kluk z Polabí a že zítra rozhodně neběžím. Doběhli jsme z Francie do Itálie. Přivítal nás krásný kemp a vydatná večeře v podobě čočkové polévky a těstovin s rajčatovou omáčkou. Po večeři vtipkujeme, že další etapa vede až do Dánska. Než ulehnu, vyprosím si od náčelníka regenerační přístroj, takže půlhodiny vypadám jako robocop a spoléhám na elektrošoky.

pokračování zde ...

Testimonials